Kalendář
 << Září 2010 >> 
PoÚtStČtPáSoNe
1 2345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930
Najetím kurzoru zobrazíte akci


Partneři
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor
sponzor



Aneta

    Můj den o,kterém budu vyprávět je pátek.Je  to poslední den v pracovním týdnu a tudíž i poslední den školy.Pro mě asi nejoblíbenější.A pak huráááá víkend.Takže můj pátek vypadá asi takto.

    Ráno vstávám mezi7:15 a 7:25 ,to podle nálady.Vstanu,jdu do koupelny, podívám se do zrcadla, jak zase vypadám a když zjistím,že nic nového na mě není, zhasnu a vypravím se z koupelny ke schodům.Po schodech jdu rovnou do kuchyně.V kuchyni si vezmu něco málo k snídani,napiji se čerstvého čaje,popadnu svačinu od maminky a pádím zase rychle nahoru do pokoje.Tady si uklidím svačinku do tašky,poté pokračuji zase do koupelny.Vyčistím si zuby,učeši se a jdu se do pokoje obléknout.Oblečení si několikrát rozmyslím,nalíčím se,k tomu ještě pár úprav,kouknu na hodinky a ono už je 8:00!To je čas vyrazit do školy.

    Přicházím do třídy sice mezi posledními,ale nikdy nejsem poslední.Rychle zasednu do lavice,pozdravím všechny spolužáky a připravím se na hodinu.Samozřejmě nesmí chybět notebook,že.Průběh vyučování je jako každý den.Snažím se dávat co nejvíce pozor a zapamatovat si výklad.Někdy jsou ty hodiny opravdu zábavné.Páteční vyučování je asi nejlepší z celého týdne,alespoň pro mne.Takové odpočinutí,

    A máme tu konec vyučování.Někdy v pátek si (občas) zajdu na oběd do školní jídelny,ale poslední dobou už moc ne.Spíše vůbec!Po škole jdu domů vyvenčit mého psa Akima.Poté doma uklidím nádobí,vyluxuji,když je tedy potřeba.Po menším domácím úklidu jdu za Zdendou,který na mě čeká venku s kamarády, a jedeme do města.Ve městě jsme obvykle asi hodinu a půl.Doma jsem okolo 15:30Poté co dorazím domů si jdu připravit menší svačinu.Najím se,odpočívám,koukám na televizi,nebo jsem na internetu.V tuto dobu jezdí mamka z práce.Přivítám jí,pomůžu jí s věcmi a sedneme si do obývacího pokoje a povídáme si.

    A je tu pozdní odpoledne neboli večer.Většinou v pátek večer bývám doma,ale jednou za čas se večer sejdeme s kamaráda a jedem do města si sednou do baru a popovídat si.Před odchodem z domova se převléknu a poupravím.Po všech možných úpravách „vyrážím do výru velkoměsta“.Po shledání a rozhovoru nad skleničkou Coca-coly s kamarády vyrážím domů.Po příjezdu domů se opláchnu a vlezu si do postele,kde do deseti minut usnu.Takto vypadá můj páteční denJ

 

Michaela

Když jsem přemýšlela, jaký den si mám vybrat, dlouho mi to netrvalo. Školní den je krátký, ráno vstanu, jdu do školy, ze školy jdu domů, učím se, chvilku se kouknu na televizi a jdu spát, nic zajímavého, proto sem si vybrala jeden, pro mě pracovní, den z víkendu a to sobotu.  

          Ráno vstanu v 7 hodin, jdu do koupelny, kde se snažím probudit studenou vodou, ale málokdy se mi to povede. Potom zamířím do kuchyně, kde si udělám snídani, většinou čaj nebo kafe a chleba s máslem. Při snídani se většinou dívám na televizi nebo poslouchám rádio. Kolem 8 hodiny se začínám oblékat a chystat se na autobus. Po čtvrt na 9 vycházím z domu. Za 6 minut jsem na nádraží a čekám na autobus, který vzápětí přijíždí. Nastoupím, sednu si a dám si do uší sluchátka od přehrávače MP3. Cestou sleduji ubíhající krajinu a přitom poslouchám své nejoblíbenější písničky. Za necelou půlhodinu jsem v Budějovicích. Nejdříve jdu do Hypernovy nakoupit si pití a nějaké jídlo a vracím se stejnou cestou, kterou jsem přišla, ale nejdu na autobus, ale do práce. Pracuji totiž jako servírka v kavárně Fruitisimo v Mercury Centru.

          Když dorazím na místo, už je tam moje kolegyně a zároveň dobrá kamarádka Soňa. Bývá zabraná do práce, takže si ani nevšimne mého příchodu a tak mi to nedá a bafnu na ní. Vždy se strašně lekne a náš zábavný a pracovní den začíná. Nejdříve musíme připravit kavárnu, aby mohli první zákazníci přijít. Většinou se ujmu rozestavování stolů a židlí. Za 10 minut to mám hotové. Pak musím stoly umýt, dát na ně květiny a nápojové knížky, kde máme napsáno vše, co v kavárně prodáváme. Najdete tam věci od kávy, zákusků,  zmrzlinových šejků, horkých čokolád, zmrzlinových pohárů, až po samotnou zmrzlinu. Po této činnosti jdu Soně pomoct s úklidem za barem. Musíme umýt všechno nádobí, upravit zmrzliny, kterých je kolem 20 druhů a kolem půl 10 máme vše hotovo. Sice otvíráme v 9 hodin, ale tak brzo nikdo nechodí, takže na přípravu máme dost času.

          V 10 hodin přicházejí první zákazníci. Dají si kávu a jsou spokojeni. Pár lidí přijde pro zmrzlinu, což nikdy takhle po ránu nepochopím. Kolem 11 hodiny máme kavárnu prázdnou, tak si dáme kafe a povídáme si. Jelikož nedaleko naší kavárny je restaurace, kam chodí většina lidí na oběd, tak už napjatě očekáváme, až  najedení zákazníci přijdou k nám na kávu. Kolem 13 hodiny máme plnou kavárnu a nestíháme. Lidí je najednou moc a všichni chtějí kávu a jelikož máme jen jeden kávovar, kde můžeme dělat dohromady 3 kávy najednou, a to jen espressa a latté, tak většina zakázek stojí. Přitom nandáváme zmrzlinu, děláme zákusky a zmrzlinové poháry. Konečně mají všichni, co chtějí a my si můžeme oddechnout. Jsme už trochu unavené a to je teprve 15 hodin. Zákazníci chtějí platit, doneseme jim účty, zaplatí a spokojeně odchází na nákupy. Dvě hodiny máme klid. Někdo si zajde na zmrzlinu nebo na zmrzlinový pohár, ale ve dvou se to udělá rychle, takže za chvilku nemáme co dělat. Většinou všelijak uklízíme, upravujeme zmrzliny, aby hezky vypadaly a jen tak klábosíme. Kolem 16 hodiny odchází Soňa na půl hodinky na oběd do restaurace. Zůstávám v kavárně sama a mám docela napilno. Občas se za mnou přijdou podívat kamarádi, dají si zmrzlinu nebo kafe a za chvilku odcházejí. Soňa přichází a já se chystám na oběd. Mám velký hlad, tak si promýšlím, co si dám dobrého, asi zvítězí kuřecí řízek a bramborový salát nebo hranolky. Za půl hodiny přicházím přejedená zpět. Lidí moc není a tak nám může v klidu vytrávit. Kolem 18 hodiny máme opět plnou kavárnu. Lidé jsou většinou nervózní, že nedostávají svojí objednávku hned a jsou netrpěliví.

          Kolem 20 hodiny odchází poslední zákazník a my se dáváme do uklízení. Většinou se ujmu sklízení kavárny a Soňa baru. Sklidím stoly, židle, vytřu a pak jdu pomoct Soně. Na baru musíme spočítat vše, co tam máme a zvážit zmrzliny. Spočítáme kolik nám zbylo alko a nealko nápojů a kolik jsme jich prodaly. Zvážíme zmrzliny, umyjeme poslední nádobí, uklidíme věci pod bar, aby nám to nikdo neukradl, vytřeme a jdeme se převléct.

         Celkově hotovo máme kolem 22 hodiny. Soňa bydlí nedaleko Mercury Centra, ale já musím autobusem v 22:45 domů. Soňa většinou se mnou čeká na autobus, pokecáme a zhodnotíme, jaké to dneska bylo. Rychle to uběhne a autobus přijíždí. Rozloučíme se a obě vyrážíme unavené domů. Musím říct, že mám dost. Bolí mě celé tělo a hlava mi třeští. Raději ani mp3ku neposlouchám, jinak bych usnula a dojela bych až do Trhových Svinů, což nechci, protože bydlím v Ledenicích.

         Konečně jsem doma, skočím si do sprchy, trochu se najím a slastně usínám. Konečně..!!!!

Tomáš

Dostali jsme za úkol popsat ve stručnosti „můj den“. Takže se tedy vrhnu na popis mého školního dne. Chodím do školy do Českých Budějovic. Každý den jezdím do školy vlakem.

            Můj školní den začíná brzy ráno, kdy vstávám. Den vždy začíná obvykle stejně. Kravál z budíku mě donutí připravit se na den, který mě čeká. Když se mi povede budík deaktivovat (a že to po ránu dá dost práce), tak se snažím navléct na sebe nějaké oblečení. Jako první vyslyším volání přírody. Po provedení potřeby se doplazím do koupelny (nejdříve po čtyřech, potom to jde už normálně po dvou), zahájím ranní hygienu. Po částečném probuzení studenou vodou (akciové společnosti – JIVAK) jdu do kuchyně. Uvařím si čaj a během pojídání snídaně si udělám svačinu. Nyní následuje cesta na železniční stanici. Vždy chodím raději dříve, než abych přišel na poslední chvíli. Za necelých 10 minut mi přijede vlak do Českých Budějovic. Když najdu volné místo na sezení (a že je to problém hlavně v pondělí), sundám ze sebe všechnu výzbroj, kterou táhnu do školy. Ve vlaku mě obvykle přepadne únava, takže se proberu až v Budějkách, faktem je, že na chvíli k sobě přijdu ve Zlivi, jelikož tam nastoupí asi polovina obyvatel tohoto malebného městečka a to vlakem opravdu otřese.

Když přijedu do metropole, obrním se trpělivostí, protože zlivští obyvatelé z vlaku musí zase vylézt, což nějaký čas zabere. Potom, co se dostanu na svobodu, snažím se prodrat na zastávku městské hromadné dopravy. Po chvíli stání (obvykle v dešti či ve větru) konečně přijede harmonika. Znovu se obaluji trpělivostí, protože městskou dopravu využívá opravdu mnoho lidí, kteří se rádi posadí (a že míst na sezení moc není), takže se nedá říct, že by nastupovali klidně. Když se zadaří a podaří se mi také urvat nějaké místo, s chutí si sednu. Většinou se znovu oddám spánku. Když se mi povede se (silou vůle) probrat, tak jsem většinou jednu či dvě zastávky před konečnou, kde vystupuji. Po krátké chůzi do školy zamířím do šatny oprostit se od trochy zátěže. Ve škole se většinou učíme 6 hodin. Na ten den to „bohatě“ stačí. Po škole mě opět čeká cesta domů. Takže vše se opakuje, ale obráceně.

Když jdu z vlaku, tak se mi občas přihodí jev, jenž lidé nazvali „mikrospánkem“. Po příchodu do chaloupky si jdu jako vždy umýt ruce. Následně ze sebe svléknu oblečení a hodím na sebe něco pohodlnějšího. Další věc, která následuje, je jednoznačná, jídlo! Když uspokojím své potřeby, vrhnu se na přípravu na následující školní den. Když mám pocit, že jsem připraven, jdu si od toho všeho konečně odpočinout. Zapnu televizi a zjišťuji, jestli je na programu něco kloudného. Po obvyklém zjištění („katastrofálního“) programu se raději odeberu k „věrnému“ počítači. Podobné závislosti, jako chatování, hraní her, internet a mnohé další, nikdy nezklamou a naplní mě spokojeností. Když nastane čas, to je někdy kolem 21. hodiny, mé kroky vedou do koupelny, kde se na mě usmívá sprchový kout a mnohé další příjemnosti. Po důkladné večerní očistě mé kroky vedou pro změnu do kuchyně, kde se porozhlédnu po něčem k snědku. Když něco ulovím a zaženu hlad, tak jdu znovu zkusit televizi s nadějí, že už konečně na programu bude něco, na co se dá koukat. Štěstí mi někdy přeje, takže se oddám, ještě na chvíli, zírání na televizi. Po večerní siestě se ozve únava. Takže nezbývá nic jiného, než jít spát. Druhý den se samozřejmě všechno opakuje. Takže asi takhle vypadá „můj běžný školní den“ .





Zdeňek

Každý můj den je plný práce a povinností, proto jsem zaneprázdněn a nemám moc času.Tento kolotoč začíná v pondělí ráno a končí v pátek po vyučování.

    Většinou vstanu v půl sedmé ráno,ale je to pro mne velký problém,protože nesnáším ranní vstávání, jsem prostě noční sova. Hned jak se vzbudím, tak začne moje každodenní hygienická rutina. Pak si chvilku zacvičím a rozhodnu se, co si vezmu na sebe. Jen co se obleču, tak si dám něco k snídani. Ve čtvrt na osm vyrážím vyzvednout svého kamaráda a pak jdeme na autobus, kde se scházíme spolu s dalšími žáky naší školy. Naše vyučování začíná ve čtvrt na devět, vyučovací hodina má čtyřicet pět minut, přestávky mají zhruba deset minut, včetně jedné dlouhé, která je mezi druhou a třetí hodinou a je dvacet minut dlouhá. Ve škole je to fajn, výuka probíhá v blocích, což mi vyhovuje.

    Když skončí náš vyučovací den,tak jdeme na oběd do školní jídelny. Cestou domů občas něco nakoupím, nebo se jen tak projdu po městě,zastavím se za svými kamarády. Když přijdu domů, nejdříve se pozdravím s mojí kočkou, která mě vítá u dveří a připravím jí jídlo. Chvíli poslouchám rádio nebo mou oblíbenou hudbu a jen tak sedím a relaxuji. Pak si udělám přípravu na další školní den,uklidím. Podle počasí, když je hezky, tak jdu jezdit ven na in-line bruslích, skateboardu, zajdu navštívit nějakého kamaráda, nebo za svojí dívkou. Když je škaredě, tak jsem doma a sleduji televizi, video nebo jsem na počítači. Čas běží hodně rychle a najednou je večer. Večeříme obvykle v sedm hodin. Večer se často podívám na zprávy, sleduji mé oblíbené televizní seriály,  dívám se na zajímavé filmy s válečnou tématikou, dobrodružné filmy a zábavné pořady, poslouchám hudbu nebo třeba surfuji na internetu. Čas od času jedu do města a zajdu do kina nebo na nějaký koncert s kamarády. Kolem jedenácté hodiny jdu spát.  

     Dvakrát týdně chodím na brigádu do hypermarketu, kde doplňuji zboží. Vydělané peníze používám na volný čas,na nákup oblečení či jako investici do mých koníčků.

    Jsem velmi šťastný, když končí týden a začíná víkend, protože můžu spát, do kdy se mi chce a naplánovat si svůj čas, jak chci. Třeba jít do kina, jet do Prahy za mými kamarády nebo věnovat více času svým koníčkům. Víkendy jsou daleko lepší než dny v týdnu.


Zdenka

Ráno vstávám přibližně tak kolem půl osmé.

Mé probuzení trvá ovšem už od půl sedmé.Nikdy se mi nechce vstávat.

Vždy si musím říkat:“ještě chvíli,ještě chvíli zůstanu pod peřinou“, a asi desetkrát přeřídím budík.Když už vstanu, tak první věc, co udělám je,že zaběhnu do kuchyně a udělám si kafe.Pak pití do školy a nakonec se dám do kupy.A tím myslím pětiminutovou hygienu,desetiminutové líčení,desetiminutové česání(plus tak pětiminutové vztekání jak se mi to nevede a dalších pět minut předělávání nepovedeného účesu).Obleču se,občas stačím zkouknout kus seriálu Krok za krokem(každé ráno dávají tento seriál na Primě od sedmi),vypiji si kafe,a chvátám za Terkou.Bydlíme kousek od sebe, tak na sebe čekáme.A když už se konečně sejdeme, tak spolu vyrážíme do školy.
Je to asi tak deset minut cesty,ale nám se to někdy nějak prodlužuje…..podle toho,jak už jsme vzbuzené a čilé(většinou to bývá naopak),takže to je vysvětlení, proč se neustále dostáváme na hodinu chvíli po začátku hodiny.I když je tu ještě jeden důvod a to ten, že já si většinou svačiny nenosím,kupuji si je ještě ráno v bufetu v přízemí, no a ta paní je někdy dost rozpovídaná, tak si domyslíte, jak to dopadáJ .

 Když už se konečně dostanu do třídy celá rozmrzelá,nevyspaná a donucená vyjít tolik schodů,usadím se do lavice(samozřejmě po pozdravu se třídou a hlavně s Míšou Chalupskou,která by mi neodpustila,kdybych jí individuálně nepozdravila) a jsem ještě unuděnější, když máme hned první hodinu matematiku.Přemýšlet hned takto po ránu,to je za trest.Paní Dědková už většinou zná, jak to chodí,tak se ani nesnaží mě moc probouzet, protože ví že by to stejně nepomohlo.

 Když zjistím, že  jsem tak nějak probuzená,přijde další zjištění, že mám šílený hlad a že už je poslední hodina a to už jen počítám minuty do uspokojení mého nešťastného žaludku.

Konečně.Padlo půl druhé a já se balím a belhám se do jídelny.Mezitím vynadám pár dětem ze základky, které dělají nepořádek a štvou mě.

 Když se už konečně dostanu do řady v jídelně a když vidím, co mě čeká za „blivajs¨, hned mě přejde chuť.Ale co mám dělat, když mám hlad.S ostatními spolužáky,kteří chodí taky na oběd si pak nějak  sesedneme,najíme se a pak se pomalu rozloučíme a odkráčíme domů.

 Tam přijdu celá unavená a zmožená jak po šílené práci na poliJ

Dám si kakao a piškoty,protože jsem zase hladová, když jsem na obědě nic moc nesnědla.Sednu k PC nebo k TV, někdy i ke králíčkovi, a snažím se nějak zabavit.Když padne tak šestá hodina, občas se i odhodlám něco uvařit k večeři, což se stává málokdy,ale vždy se mi to zatím povedlo(alespoň to neustále tvrdí můj přítel, až je mi to i někdy podezřelé).Poté, co se najíme,nádobí je zase kopice,někdy vážně přemýšlím kde se pořád bere,ale samozřejmě je to zase jen  na mně to uklidit.

 Pak se mi třeba podaří i usnout a vzbudit se za pár hodin, kdy už zjišťuji, že je pozdě a já bych se měla učit a nebo si třeba dočíst Starý zákon.A to se nějak protáhne, většinou až  do půlnoci.Já pak zjistím, jak jsem strašně unavená,tak ulehnu ke spánku, jako že bych už konečně mohla usnout,přitom usnout ani ještě nemůžu.

 Když se mi to přece jen podaří, zaslechnu svého milovaného králíčka Bobíska, jak se usilovně pere s novinami,snaží se je roztrhat na kusy.Když už to vzdá, tak si vzpomene že má šílenou žízeň takže ještě asi půl hodiny cinká s jeho pitíčkem.Pak už tedy konečně usnu bez šramotu,ale klidný spánek ještě nemám.Najednou nevím, proč se mi začíná zdát sen o škole,a i když je hluboká noc, s hrůzou se vzbudím, jestli jsem náhodou nezaspala.

 Po tomhle všem nakonec strávím svou krátkou noc.Plnou divných snů.

 

Daniel

 

Každý můj den je jiný,není stereotypní,ale samozřejmě je v něm pár výjimek,jako například že stávám ve dnech ,kdy chodím do školy v 7:20 a  jezdím autobusem  v 7:49 směrem na Máj, kde je moje škola.Během týdne mám tréninky v pondělí,v úterý,ve středu,ve čtvrtek a v sobotu mám volejbalové zápasy.Trénink  v pondělí a ve středu je zaměřen pouze na volejbal a to znamená že smečujeme  přes sít ,přijímáme míče od svých spoluhráčů apod.V úterý a ve čtvrtek chodíme do posilovny.

Můj nejoblíbenější den v týdnu je pondělí, neboť tento den mám ve škole za předměty Anglický jazyk, který mě velice baví,pak následuje Informatika ve které se dozvídám nové a nové věci,které já považuji za zajímavé a poslední dvě hodiny mám matematiku,ale ta mě nebaví, a tak sem už nervozní a těším se na oběd ,kde si se svými spolužáky prodebatuji, co jsme dělali  a co budeme dělat zbytek dne  a kam půjdeme.

Se svými třemi spolužáky jedu autobusem domů,kam  se dostanu ,tak 14:20.Doma si sundám batoh uklidím boty a skočím na postel a ležím, dokud nepřijde má mamina a nezačne se ptát co sem dělal ve škole a co jsem měl k obědu a spoustu dalších otázek,pak si jdu dát druhý oběd,který mi mamina  připravila.

Když se blíží půl šesté začnu si připravovat věci na trénink a oblékám se.V půl šesté už čekám na zastávce na autobus a přesně v 5:35 odjíždím autobusem na trénink.Do sportovní haly se dostanu okolo 5:45 , šatnu máme vždy v čísle 7,tam už jsou ostatní spoluhráči.Trénink nám začíná v 6 a končí v 8 hodin,po té jdeme do regeneračního centra v Igy,tam jsme do půl desáté a pak jdeme do Metropolu, kde na nás čekají dívky,se kterými si zahrajeme  stolní fotbálek,domů se dostaneme vždy do 11. hodiny.Když jsem doma ,tak jsi jdu dát vždy horkou koupel při které si pustím rádio Evropa 2, po koupeli jsi jdu lehnout do své postýlky a spinkat.

 

Honza

 

Budu popisovat moje dny obecně, protože každý z nich většinou vypadá stejn, a obecně se toho dá více napsat… Podle mě.

Můj běžný den začíná okolo 7:00, kdy se probudím a nachystám do školy. Vlastně se probouzím dříve, ale ještě se mi nechce vstávat, proto dál ležím. Okolo 7:30 jsem připravený a vycházím z domu, abych nasedl na trolejbus, který jezdí ke škole. Cesta trvá asi patnáct minut, ale záleží na tom, jestli je vše v pořádku a autobusy jezdí. To taky není pravidlo.

Okolo 8:00 přijíždím na zastávku, kde vystupuji a čeká mě asi 5 minut chůze. Přicházím do šatny, kde si nechám bundu a boty, a jdu po schodech do třetího patra, kde mě čeká následujících šest až osm hodin, o kterých není co napsat.

Po skončení vyučování jdu zpátky do šatny, kde si vezmu svoje věci a zamířím ke školní jídelně, kde mě kromě oběda často čeká hromada primitivních základoškoláků, kteří se rádi hádají ve dveřích, aby ostatní nemohli projít, a taky pár otravných učitelek, které si myslí, že jsou nadřazené… Když si u kuchařek nevšímám faktu, že se většinou setkávají s mladšími žáky a proto jsou někdy dost nepříjemné, celkově nejsou zas tak hrozné a jídlo ve srovnání s ostatními jídelnami taky není nejhorší.

Po obědě vyrážím zpátky na autobusovou zastávku, kde čekám na linku, která jede zpět do centra. Jezdí přibližně každých pět minut, proto nečekám dlouho. Úplně stejně jako ráno to trvá asi patnáct minut, akorát že teď je dost místa pro to, abych si mohl sednout a dojet to v klidu. Po cestě trolejbusem zpátky mě čeká dalších 5 minut chůze domů.

Po návratu ze školy si většinou chvíli odpočinu a potom se začnu připravovat na další den. Když mám vše hotové a nebo už nemám energii, většinou projíždím internet nebo dělám něco jiného na PC, například webdesign, chat, nebo hraju. Takhle strávím většinu všedního odpoledne. Někdy ještě zajdu do obchodu, na poštu a podobně, podle potřeby.

Pokud při odpolední přípravě do školy něco nestihnu, dělám to ještě později večer, když naberu další sílu. Večer před spaním často něco čtu.. Teď to bývají knihy do školy. Záleží na tom, jak jsem unavený, ale většinou chodím spát okolo 23:00.

Jak jsem už řekl, žiju docela jednotvárně, každý den dělám to samé, nečekám od svých dnů nic extra výjimečného – mám rád klid.



Michal

            Lidé nemají rádi probouzení, já zvlášť ne, ale do školy se chodit musí. Když v pět ráno konečně vstanu se zalepenýma očima z postele, ihned usedám k počítači a prozkoumávám novinky na internetu, sem hold závislák. Poté si jdu vyčistit zuby. Nakonec se obléknu a vyrážím vstříc novému dni.

Rychlým krokem směřuji k autobusovému nádraží, kde se setkávám s Pepou Antonim. Cestou do Budějovic nabíráme na zastávce Mír Zdendu Vaška a pokračujeme společně. Po příjezdu na nádraží v Budějovicích spěcháme na zastávku městské dopravy. Poté odjíždíme na sídliště Máj, kde stojí naše nádherná škola. Potom celý nešťastní  pokračujeme, až nakonec po dlouhé a náročné cestě zdárně dorazíme do třídy. Po radostném přivítání spolužáků, usedám do lavice a připravím se na hodinu. Poté nastává peklo…

Když konečně uslyším poslední zazvonění zvonečku, pogratuluji si že sem to opět přežil ve zdraví a odcházím se stejně šťastnými spolužáky ze školy. Cestou na nádraží se postupně všichni odpojují, až nakonec zůstanu osamocen sám s Pepou. Cestou do Krumlova se většinou prospím. Po příjezdu se celý rozespalý loudáme domů. Na Plešiveckém náměstí se s Pepou loučím a pokračuji domů. Po příchodu se svléknu a jdu si konečně udělat něco k jídlu. Při jídle projíždím internet, poté zapínám World of Warcraft a ponořuji se do virtuálního světa. Kolem osmé hodině večerní se vracím do reálného života. Zapínám ICQ a přitom se snažím podívat na učení, mezitím se stihnu vysprchovat. Po desáté přichází matka z práce a udělá mi večeři.

Najedený a vysprchovaný spokojeně ulehám do postele … už se těším na další den J

 

Tomáš

Když jsem přemýšlel, o kterém dni napsat, tak jsem vůbec nevěděl. Neustále jsem si řikal, že napíši o tomto dni a pak už jsem chtěl psát zase o jiném dni a tak neustále dokola. Nakonec sem se rozhodnul, že napíšu nějak tak shrnutě o tom, jak vypadá můj běžný den. Od rána až do té doby, něž po tréninku jako poleno lehnu do postele a usnu.

Mé běžné ráno začíná budíčkem v šest hodin, kdy se mi zapne rádio a začne na mě mluvit moderátor rádia Kiss Jižní Čechy. Poté následuje ranní hygiena, čištění zubů, wc a někdy si dám i ranní osvěžující sprchu. Po absolvování této již tradiční cesty se převleču do oblečení vhodného do společnosti a jdu o patro níž nasnídat se. Má snídaně vždycky obsahuje jednu složku-kafe. Zbytek je velmi pestrý, podle toho, na co mám zrovna chuť. Bez snídaně prostě nejde nic pořádně dělat, toho se držím a tak snídám každé ráno. Většinou snídám nějaké to pečivo. Během snídaně sleduji hodiny, abych nezmeškal trolejbus odjíždějící z Borku v sedm hodin a dvanáct minut.

Od našeho rodinného domu jdu přímo do středu naší obce na zastávku Borek. Nastupuji do autobusu, kterým pokračuji až na zastávku IGY. Mezi tím po cestě v Nemanicích nastoupí má spolužačka Denisa, se kterou pokračuji až na zastávku IGY, kde vystoupíme a jdeme na druhou stranu k IGY. Často se na této zastávce potkáváme se Zdeňkem Sklářem. Tam nám většinou před očima ujede trolejbus číslo 17. Tak tam téměř vždycky čekáme přibližně osm minut na další trolejbus číslo 17, kterým pokračujeme až na konečnou zastávku Máj Antonína Barcala. (Zde končí naše cesta do školy.) Od zastávky už je to jen kousíček do školy. Pak už probíhá od čtvrt na devět výuka.

Po ukončení výuky jdu se svými spolužáky na oběd, kde se do sytosti najíme. Tamější kuchařky vaří velmi dobře, tudíž si není na co stěžovat.

Když dojíme, opustíme školu se slovy: ,,další den je za náma.“ Pokračujeme na zastávku, kde se většinou skupinka rozdělí na ty, co jdou domů, a na ty, co společně někam pokračují. Často si jdeme sednout do nějakého toho baru nebo něco na ten způsob. Prostě si někam sednout a probrat, co kdo ví. Pravidelně já a Zdeněk Vašek opouštíme své spolužáky dříve než ostatní a to znatelně díky tomu, že máme hokejový trénink.

Před tréninkem téměř vždy strávíme minimálně půl hodiny v šatně oblékáním do výstroje, nebo přípravou na posilovnu a trénink hned potom. Trénujeme téměř vždy hodinu a půl. Pravidelně začínáme bruslením, které je většině hráčů takzvaně proti srsti. Cvičení na souhru hráčů následují, ty zabírají většinou nejvíce času. Dále nás skoro po každé trenér mučí kondičním bruslení, ale stávají se výjimky, kdy jezdíme samostatné nájezdy. Pak už následuje pravidelný cyklus, při kterém se v šatně svlečeme z výstroje, osprchujeme a odcházíme si každý za svým. Většinou jdu na zastávku U Soudu, odkud pokračuji trolejbusem číslo dvě až na Borek. Cesta domů už je krátká, ale po tréninku mi vždy připadá jako nějaký maratón, nebo něco podobného.

Doma se připravím do školy, naučím, co je nutné a pak už se nechávám unášet proudem informací, které poskytuje internet a televize. Můj den obvykle končí okolo jedenácté hodiny večer. Někdy jsou ale i výjimky, když se zaberu do počítače, nebo je nějaká zajímavý film.

 

 

Zdeňek


Jako můj den jsem si vybral středu , která se téměř s pravidelností opakuje každý týden. Je asi nejzajímavější z mého týdne , v tento den se odehrává spoustu věcí.

Vše začne ráno v 6 hodin , kdy mi zadrnčí budík. Hned poté lezu z postele, což obvykle trvá asi 10 minut. Hned potom, co se mi podaří vylézt, se obléknu a pokračuji dál. Další mou zastávkou je koupelna, kde se opláchnu a lehce upravím vlasy. Pak se jdu do kuchyně nasnídat. Když jsem nasnídaný, tak se vracím do koupelny, kde si vyčistím zuby a do-upravím vlasy. Dojdu si na záchod a odcházím z bytu, asi po pěti minutové cestě dorazím na zastávku. Tam obvykle čekám asi 10 minut, než přijede autobus , který mě dopraví na autobusové nádraží v Českých Budějovicích. Tam se sejdu s Michalem a jdeme spolu čekat na městskou hromadnou dopravu , to většinou tráva 5 až 10 minut. Když přijede linka číslo 3, tak nastoupíme a jedeme až na konečnou zastávku Antonína Barcala.

Jdeme do školy, kde strávím 6 hodin poctivého učení a dám zabrat svému mozku J . Po škole čekám asi 10 minut na Anetu, než vyvenčí svého psa. Pak se spolu vydáme na cestu po městě , nejprve se jdeme najíst , většinou do McDonaldu, kde spolu strávíme tak hodinu. Jen co se najíme, vycházíme spolu směrem ke stadionu, kde mám ve čtyři hodiny trénink. Po cestě probíráme školu a další věci, které se ten den odehrály. Když dorazíme na stadion, tak se rozloučíme a já jdu na trénink .

Trénink mi začíná posilovnou, která trvá hodinu .Hned co do-posilujeme, máme asi půl hodiny na to se převléct do hokejové výstroje a jít na led. Na ledě jsme hodinu a čtvrt , když skončí led, jdeme se opět převléct a vysprchovat, toto zabere asi 20 minut. Po tréninku na mě čeká otec nebo otec mého spoluhráče z Krumlova a odváží nás domů. Tam dorazím kolem půl osmé . Najím se a podle nálady, kterou většinou nemám, se připravím do školy, pak odpovím matce na milion otázek typu : „ Jak si se měl ? “ a jdu spát.

Je možné říct, že středa je můj oblíbený den , mám celkem dobré hodiny ve škole , strávím dost času s tím kým chci a večer se mi krásně spí po vysilujícím tréninku . Jediné co bych mohl vytknout tomuto dnu, je, že brzy ráno odcházím z domova a vracím se celkem pozdě.

TOPlist